sprostý a nahatý

před dvěma týdny jsem sekl
s prací,
ne já už to dělat nebudu
a padl
jsem do snu, do nekonečnýho
dne
už si ani nepamatuju
kdy
a jestli to bylo před těma
dvěma týdny
a nebo dřív
a nebo pozděj,
tak chodím celej nahatej
po bytě a
štětcem maluju po zdech
a
taky po sobě,
jen jeden tah za druhým
bez nějaký představy
a tak každej den konzumuji jen svou duši,
který mám nekonečno
anebo někdy míň

kovanej je den
a
kovaná smrt
a
souhrny náhod
hrají
jen tu symfonii
bezútěšnosti
jako
smyčka kolem mýho krku
která by byla, kdyby
se vůbec
dalo na tomhle
pitomým místě, kde
se oběsit

tak si dám radši pivo
a
nebudu to řešit
....
tečky

tečky
to klidně můžou říct

vždyď už stejně nechceš čumět na lidi

tak zapadám do míst, kde
jsem snad nemyslel, že zapadnout můžu

tak buďte svědci,
že tohle je otevřená poezie
a
sledujte
jak se bude
vyvíjet tam kde
to nebude vhodný,
vhodně sprostý
a
nahatý