Postýlka

Postel zná mnohá tajemství,
je to i moje hájemství,
milenku příjme bez ptaní,
slyším však zlostné vrzání.

Proč zlobí se má postýlka,
vadí ji dívčí prdýlka,
chce, aby moje rozmilá,
nějaká kila shodila.

Nábytek dnes nic nesnese,
celá se hrůzou roztřese,
se strachem pak mi doloží,
brzy že se už rozloží.

Nedbal jsem na ty obavy,
když jsem byl v rytmu zábavy,
za velikého vrzání,
na zemi bylo přistání.