jaro

°

už končí život
nebo jen cyklus?

vystřelený šíp se smíchem
přes půl chlorované oblohy
padá v obloucích
nebo se vzdaluje?

.

najednou bylo jaro, vyrostlo přes noc na chodníky před domy v době, kdy už to nikdo ani nečekal. ten den vehnala svěžest krásu do tváří všech žen a lidí vůbec. jakoby se zvolnilo tempo a kdekdo se změnil, že prý nic není děláno pro lásku. nejlepší jsou odlišnosti, třeba při pití vína nebo vnímání boha. lépe se pak přijímá ta větší část, kterou máme společnou. strach a smrt. snad když už zapadá slunce při vdechu za vdechem, na které se zapomnělo nebo jsou nové, je tu jen chuť se pomalu a velmi jemně opít. na lavičce parků předměstských čtvrtí, kouřit mezi proudy cizích myšlenek až do chladnoucího soumraku.