Jsou to jen dveře.

Uzavřen v temném světě,
naděje už ani nevím, co znamená.
Stíny zatemňují mou mysl,
nemohu se dostat na světlo.

Sešel z cesty a zabloudil,
každým dnem to cítím…
Odvaha, rozhodnutí, sobeckost,
teď kvapem se blíží.

Dusím se, smutek nahradil lásku,
slzy zničily úsměv,
Bolest je už víc než radost…

Odejdu, chci už být jen sám,
klidně spát a nekonečné sny,
jsi nechat zdát…

Neutíkám, jsem moc unavený,
z věčného přemítání a bojování.
Mé rozhodnutí…

A možná že utíkám do lepších krajin,
smrt jsou pouze dveře,
když se zavřou jiné se otevřou….