…jako hrdina z bájí

Upíjím měsíční svit,
mám zářivý úsměv,
napolo pohroužený
v tmavém stínu.

Bydlím v domě
z vykouřených cigaret;
je to bizarní stavba
šíleného tvůrce,
kterému žádná
krabička není
příliš drahá.

Ve vteřinové ručičce
sleduji prostor v čase;
je to odsud posud,
délka minulosti a budoucnosti
se ovšem velice špatně definuje.

Ze slunečního záření
roste ve mně radost;
nevím, zda dokážu
přeplavat řeku slibů,
ale pokud se neutopím
ve vlastních proudech,
rád se postavím
s čistým štítem
proti jejímu hněvu...


…jako hrdina z bájí.