Půlnoc v Adelaide

Než v pátek nastala v Adelaide půlnoc
ve výpočtech nevyšly hvězdy.
Vyvalil jsem se z podsvětí po železné oranici
měl jsem:
kouzelnickou košili
vlasy delší než samurajové
- sám ďábel mi byl v patách
a Tobě andělé
na špičkách jehlových podpatků
zatančily by romanci
o zamilovaném jaru
v dřezu
a v jazzu
v úterky
jar zbláznil se do utěrky

jo, a ten ďábel...

slíbí mi nafukovacího kajmana
korálkovej ubrousek
půlku zlatý kachny
dvoutřetinový vstupný na volbu miss Moldávie
kupón
na bujón
včetně zájezdu na místo místopředsedy
představenstva spolku pro zušlechtění
puštíků obecných
jen když se mu upíšu
prostý vlivu tablet
na nejnovější tablet.

Případ ztracená...

Povytáhl jsem si významně brýle
až k obočí, které by si tak přál usmažit
a ukázal nedbale loktem na Tebe
A co Ji?
Můžu mít Ji?

Blázne -
cítím jeho jazyk v uchu
s takovými silami
si ani Peklo vabank nezahrává...


Inu, budiž.


Udělal jsem potom Ty zbývající kroky
schoulil si Tě k tělu
a na Tvou mocnost
přiložil rty
té mé...

a když pak v pátek nastala v Adelaide půlnoc
drželi jsme se spolu
na druhé straně světa

v Mercury
u oříšků.



* Nevyměnil bych Tě, ani za celé Peklo. *