Bezejmenná

Je nad moje síly,
vidět tě v temnotě,
dej mi ještě chvíli,
toužím po svobodě.

Měl bych se odprostit,
od tvé choré duše,
snažit se vykoupit,
a pak bodat, touché!

Stěží anonymně,
s hlavou na tvém klíně,
očima hltám tvoje ústa,
tak rudá, tak pustá.

V pokušení snu,
odeznívá věčnost noci,
ztrácí se všednost dnů,
noční běsi jako proroci.

Můj hlas postrádá harmonii,
šílím po tobě štěstím,
křičím v agonii,
a zabíjím to šílenstvím.