zase saze

Sedím a užívám si vzdálenost od lidí
- snad jen díky dioptriím které nenosím..
-
Ochutnávky cukrové retrogradity,
hledání druhého čtyřlístku pro nový objev..
objevení pro příběh, pro další kapitolu.
-
ovíněné usedání, poletujícní tekutost
Místo loučení osamocené chytání slunce,
jako bych ho měla pro sebe.
(A sebe taky. protože tu nejsi)
-
Věci minulé zdají se být přítomné,
když se trochu ponoříš,
stačí jen málo. Chtít se rozepsat
- psát a pak zjistit že to nebyl skok..
Ne, byl to sestup. Skoky jsou neskutečné.
Jako ty v noci z hradeb,
když se příliš ztotožníš s holčičkou v růžových teplákách..
Naučit se nebát, to je můj sen,..
naučit se nemít strach, je v mých snech.
Včera skok z hradeb, dnes boj s drakem a červený pták..
Jedu do Ostravy
-
Zlomyslné cukání, když jsem to mohla, mohla udělat líp.
A neudělala, neudělala, neudělala..
A čtvrtek, další kouzlo, bude uzavřený. Chci se vrátit.
Ne, nechci. Nechci ani odjet.
Ale ne. Odjet, ano, aniž bych opustila co tu je.
-
Říkal že nemůžu mít všechno. Ale proč?
pak ty nemůžeš mít ani to jedno
svoboda? (usmívám se v odmítnutí)
-
Holky jak v létě. .. čím to?
Že je slunce, chtějí se sblížit, se Sluncem,
nebo někým slunečným,
nevynechají to pozemské.
Tak, v prvé řadě, jedem v tom všichni.
Je duben.
-
Zapomenout se v psaní když je to pro tebe totéž co myšlenky a jejich průtok.
Přímo
potok.
Prý jen mrtvé ryby plavou s proudem.
Asi jen mrtvé ryby, ty co se dostanou do Hádu.
mrtvolky..
Když je toho příliš, chci tam taky, dočasně,
když skoky nejsou, jak tam, kudy musím
-
Dejte mi čas?
vím že tohle nemá smysl. čas nepřítel. Dejte mi čas?
Další vzdálenost, která se přibližuje.
Vemte mi čas! Vezměte mi ho a budu spokojená.
nebudu nijaká.
Nebudu
.
čtyřicet minut - měřeno v čase.
v nečase,
abstraktně
- ještě tu sedím. Řev dítěte
- techniky matek na uspávání, pak celý život..
techniky na uspávání.
Nenechá se,
ještě řvalo. A už ztichlo. Děcko
Tak začalo další. Celá kolonáda kočárkářů.
Chtějí děti, ale nechtějí je slyšet plakat.
Cukr a víno, nekaž mi to
Mám to s sebou, v sobě, beze všeho. Žádný problém.
-
Fráze jako hráze na lidi, třídí je a odplavují. Nebo tebe?
Prostředek psaní, mé zapomínání..
Co ty tvoje závislosti, a tragédie. Nevidí se to, má to cosi dohromady,
co se ti zalíbilo
-
..stěhují dům umění
konečně něco normálního.
Chlápek běhá kolem stromu, taky normální.
Ale jen proto že sedím na kopci.
kam všude vlezou mravenci. i na kopec co tu sedím
Tak čau
Ne že by mě pokousali, ale ta chvíle před tím
když už to tušíš si říká..
Stejně je konec.
-
jaké příště, stačí se zapomenout a začít znova. kdekoli..
jen si nenalhávej že to spolu všechno souvisí.
I kdyby, nikdy to nedokážeš.
Raději o tom piš. To dokazovat nemusíš..
-
Pod tlakem nenávidíš lidi ještě víc,
chceš aby ti pomohli - nezištně,
a zároveň ti dali pokoj.. Pořád jenom něco chceš. I když to chtít nechceš.
-
Pořád ještě mám ty mravence a to mě spojuje s minulým okamžikem..
Pořád cítím Svatovavřinecké a to mě z toho okamžiku zatím nedostane.
Zatím okamžiku
-
Být objektivní je velká smyčka.
O to utaženější, čím širší je tvůj záběr
Buďme objektivní, ale neuplatňujme to na život.
Taky nemám oči všude.
Paradoxně, zhoršení fyzického zraku přináší větší objektivitu
- spousta věcí teď vypadá podobně.
A na co rozlišovat, jsou si podobné.
Z mé vzdálenosti..
slepota? dar od Háda.
...
Další stanice. Ne, nic nového, jen dalšího.
Nic nového už nebude.
Nepřišlo to ani když ses narodil.
Jen ses zase narodil.
-
Staré prostředky snad nevytvoří nové zážitky. A nové kombinace?
Nejde o kombinace, o konstelace.
stejně se to nakonec srovná..podle lenosti a vzdoru událostí
Ne, nečti si to, nemám na to čas
nemám na to.
čase, má sílo.
Krátce v hádce. Už to nejsou důvody, už jen normál. Norma.
.
Vstávej a dělej. Hodiny, raní čísla, nemůžu tu zůstat.
Připomínalo by mi to kde sem, kde nejsem, a co je víc.
A pokud budu na cestě, nerozdělím se.
A ty místa budou stejně daleko.
-
Povídej, komu se stýská, tváře nízká.
Ne, na to nemyslím. Mám přece tu možnost. Možnosti množstevních příjemností.
A předností.. vlažní hosti v podrobnosti bez kostí. ..pro ty podrobnosti
si tě nevážím.
-
Jdu opačným směrem, brzdím. Jak světlo ráno, je rozjeté..
A večer, ještě bys ho podržel.
Nejde to. Jde to vidět
-
Lenost si tě skládat, má ráda věci hotové. Moderní pohled.
Z celku vyčíst drobnosti, obráceně tě to obrátí. Jenže se nenecháš.
Žádný příště. Nepočkáš,
už jsme zase někde jinde.
Ne že by bylo něco novýho. Novýho se vším všudy..
-
kam odešla tvoje míra, neříkám že ideální, ale nějaká přece byla.
Tak se ti znelíbila
když bezbřehá tě políbila.
nic neslibuj,
.