quiddiatates…

tajuplně zahalený
mlhou ranní
vynořuje se obrys země
z jehož krásy jsem u vytržení
naprosto jedinečná
impozantně panoramatická
plná slunečního svitu
a buclatých sušiček
s rytmickým bubnem…

jsem duchovně připravený
na vylodění
bych mohl spatřit údolí
pokryté zeleným kobercem
ovívané něžným dechem
díky izolaci uchráněné
před závislostí
která by znamenala jen zvýšení daní…

ta země po níž kráčíš
v matně hedvábném šatu
co obepíná vlnící se boky
vzácné čínské vázy
ponechávajíc odhalený
jen něžně ohebný krk
na němž spočívají vlasy
barvy prudké tak
že slunečník je proti tomu
vybledlý švihák...

largo v tvém podání zní
temným hledáním
čehosi neznámého
připomínající závoje mlh
co se trhají
nad doutnajícím popelem
víří v podivných cárech
odehnané od plamene
jenž přišel o podstatu
melodie narůstá
až puká do mocných akordů
co se vrací zpět
a splétají se do sebe
nad osamělou strží
plnou antických stél
jež poklidně dříme
zmámena hlukem dne…

postižena osudem
o kterém každý ví co to je
nebojí se na něj ukázat
mluvit o něm
ale nikdo nedokáže
vymezit a definovat jej…

jen ty Šebealpe…