království dechu

.

Že komunikace je houstnoucí
jako vločky
letu těla
jako kapky potu
když jsi rozechvělá

na výraz tváře nevidím
a když něco slíbím.. je to hřích

možná necítím, neslyším
slova jsou rukojmí
citů
s devítkou je držíme
v bance
dopisů
co nikdy neodejdou
neposlány

naše dlaně

chci: hranolky, pizzu, velkou kolu!
rychlý auto
a volnou cestu z tohoto pekla..
na letiště
postelí

vždy když
ze sebe loupíme
jsme dechů nesmělí

jako poupě v dešti
jako rychlé kroky
a napětí povrchové

slova se přetavují v soubory
jedničky a nuly
a naše zorničky
už i s Titanikem hnuly

sestaví zase všechno zpět

a mozek se topí
v hloubce ledu
v informačním medu
kde vázne realita?
kde končí iluze?

vzduch je pouhá suspenze
náhrada dechu
vždy když se tě dotknu
jsi něha, plná hvězd

.