Druidova píseň ve mně

Praotce prozření,
Pramáti bdělé paměti,
věnuji vám toto probuzení.
Zpívám si píseň srdce a duše,
tóny lásky,
tóny světla,
tóny života,
zpívám si čisté tóny
zimního probuzení.
Ať je má duše moudrá,
nechť zpívá dál čistými tóny
se zimním slunovratem.


Druidova píseň ve mně.

Hledám svou píseň
v korunách stromů,
těch listnatých druhů
mých cest
tichých stínů dávných předků
na točitém schodišti
vedoucích vzhůru
zvířeným sametem prachu
tlejících vzpomínek
mé touhy po Bohu.
Listy obtěžkány
nachovou vůní podzimu
odlétají na všechny strany.
Mění se do podob bílých ptáků
prvních vloček
letošního sněhu.
Tam nahoře
ve větvých
v náruči dubové kůry
brázdami rozpukaného
stáří,
slyším na hladině
magického úplňku
píseň své duše ...
Rytmem druidova srdce
v těle posledního schodu
dotýkám se nádhery
posvátného jmelí
té tóniny znovunalezeného
Prasvětla
v labyrintu rezonance
sebe sama ...