Do pustiny

Do pustiny vcházíš první a odcházíš poslední,
kde tvá síla stále pramení?
Nejblíže a přece nepolapitelná,
zdáš se mi pořád stejná,
často k tobě zvedám hlavu,
přestože na tebe nedosáhnu.
Shořel bych tvým pouhým dotykem,
jsi tam stále se svým bratrem,
je větší a silnější než ty,
leč má krátké prsty.
Nepomůže, když v nouzi jsi,
nechá tě roztrhat divokými psy,
až budeš krvácet, přijde soudný den,
všude bude slyšet tvůj žalostný sten,
pak už tě neuvidí oči žádné
a tvá zář navěky zhasne.
Jako měsíc nad pustinou,
co zmírá se svou milou.