Život tulipánů

Měsíc rozpitý na obloze,
deštník převrácený v noční mlze
ticho ve stínech,
pantomima obrysů,
stále nové hledání,
život vrytý do rysů...

někdy zcela ohluchlý čas,
na kraji plic usazený mráz
políbíš mi ruku,
voním mýdlem
zase sotva dýcháš
ve vzduchu láskou zřídlém

.........................
černá krajka na vejíři,
bouřkou smáčené konce vlasů,

proč...........
tisíce otázek na skloněných ramenou,
pod řasou slepenou od mascary,
ti kteří si občas vzpomenou
opřeni o kámen staré hory...
už se nechtějí vracet zpátky,
v čase kdy hoří každý světadíl,
poslední den bývá tolik krátký
rukou ztěžklou jsi mě pohladil

někdy je možná dobré mlčet
a nechat jenom zpívat vítr,
tvary mraků narůstat do bachratých kulatin
splynout v rytmu dechu s mým
prsty pohladit samet tulipánů
přeskočit plot pro jejich jepičí krásu

ve stvolu, který každé jaro vyrazí,
uvidět nekonečno, protivníka bez zkázy
v míze stromů naslouchat smyčcům
té věčné hudbě
s občasnou disharmonií padlého velikána
v tlukotu srdce každého rána
.....