Fragmenty lásky ...

***



nikoho nečekám
a nikdo se už nevrátí
jen otevřené dveře
záděry ve slovech a na papíře
chtěl jsem mít lásku
ale slova utonula
v poslední stoleté vodě
kdy padaly stromy
podemleté vodou a dešti
jako naše štěstí
odmítané tvým tělem
duší a srdcem
do nenávratna
odešlých dějin ...



***



jediný dotek
utopený
v kakofonii aut a tramvají
marné čekání
na zázrak vracení
do míst
kde jsme se milovali
okouzlení
svými nahými těly
jako bohem modlitby
ve slovech
která nikdy nebyla
vyslyšena
tvýma ušima
do hlubin srdce
když jsi se přelévala
jako divoká řeka
v mých dlaních
očekávajících
dnů příštích ...


***


nikdy jsi neměla v očích světlo
jako když se miluje boží anděl
co slétl z nebe
do našich nočních souloží



nikdy jsi neměla rozpuštěné vlasy
vší troufalostí ženy milující
orgasmická vyvrcholení
kdy noční ticho se stávalo
součástí noční tmy
každého doteku na nahé kůži
pálicího žhavým železem
tvou pokoru
ženské umíněnosti



nikdy jsi neotevřela oči
abys poznala můj obličej
ve chvílích největší extáze
byla jsi stále někdo jiný
někdo vzdálený
dovolující na krátký okamžik
vyvrcholit mojí touze
ve svých
nejtajemnějších hlubinách



možná to byla láska ?
možná to byl vypůjčený omyl ?
lidí kteří jsou stále nepochopitelní
v přibližování i míjení



***