Hráz

Několikrát
Jsem hledala odvahu
Vykročit po hřebeni hráze
Spojující dva břehy.
Dnes: Vykročila jsem a
Zavřela oči.
Když z pocitu sebezáchovy jsem je otevřela a
Podívala jsem se pod nohy
Sevřela mě úzkost:
Bylo tam místo tak pro jedno chodidlo.
Kladla jsem tedy úsporně
Jednu šlapku za druhou a
Balancovala jsem mezi vodními propastmi
Z obou stran.
Kupodivu ale
Vzrušovalo mě to.
Tření stehen a prstoklad nohou
Vyvolávaly vzpomínku.
Zakrývala jsem si rukou ústa
Abych nekřičela:
Jdu za Tebou Má lásko!
Ale
Co to říkám?
Křičela jsem:
Jdu za TEBOU má lásko!
Slyšela jsem své ozvěny
A pak ...
Už nic.

Dlouho jsem takto putovala a
Druhý břeh byl v nedohlednu.
Zadýchaná a už zcela
Bez kyslíku v mozku
Jsem nemohla zahlédnout loď
Převozníka.

Mezi dvěma břehy
Životem a Smrtí
Na úzké hrázi
Kde se nelze vyhnout
Jsem Tě náhle potkala!
Vyzvedl jsi mě do výšky
/oba jsme křičeli štěstím a řvali smíchy/
Vklouzl jsi do mne
A nejen vertikálně
Jsi mému životu dal
Jiný cíl:
Přešli jsme totiž
Hráz
Oba
Jedním směrem.