Touha

Čas nesmířlivě beží,
já dlouze pro svého prince vzlykám.
Venku i v mém srdci sněží,
před lotry a bolestí se zamykám.

Až příjde on,
co čistý má charakter i duši,
rozezní zvon,
tak jak mé srdce netuší.

Cítím ho blízko,
snad nevím sama jak moc,
tak přeskoč jiskro,
ať přijde hříchu plná noc!

Až se to stane,
má touha se zdvojí,
zapomenu na daně,
co s láskou se pojí.

Až zahrne mě svýmy obdivy,
vznesu se vysoko na obláček,
nenapínejtě však tětivy,
ať chvilinku jsem jak naivní prvnáček.