studny života

.

Možná máme sílu křičet do hranic

možná nespadneme..
vinu už dál nehledajíc

za křehkým peklem
a modravými stíny

ponoří se naše splíny
pod hladiny

možná máme sílu
stoupat v proudu
doutnat nad horami

možná máme ještě sílu
vyhrát nad prohrami

možná kdesi
v utajených místech

žijí ještě lesy
a mezi city není výsek

možná na okraji střech
máme sílu dát si ruku

stáváme se dlužníky těch
co potkají nás s dobrou náhodou
v městském hluku

každý večer..
každého rána
po nadechnutí

nutí mne to pnutí
zabořit se do tvých očí
a rozplynout se jako karamel

první milován..
je nepřítel

a se solí, co zdaní klame
srdce zanotuje své písně obehrané

a dá spát snům..
ve tmách šíp

děkuji tisícům dnům
možná vykouzlíme..
úsměv na tvářích

.