Merlinova lebka

Merlinova lebka
Kopu a kopu. Den za dnem tu dřu se. Uprostřed Světa já lebku Tvou hledám. Až s lebkou kovovou krumpáč se střetne, vezmu ji domů. Nikomu ji nedám.

Whiskou ji omyji. Tou Whiskou sladovou. Kiltem ji naleštím. Na rouno položím. Potom si na prkna podlahy lehnu. Na dlouhou chvíli se ke spánku uložím.

Lebka mne přenese do časů minulých. Do dob, kdy slovo prý bývalo mužem. Do dob, kdy chlap byl chlap. A žádný zbabělec neuspěl u mužů. Ba ani u žen.

S Richardem do boje k Sionu pojedu. S Kelty pak bohy své budeme vzývat. S Vikingy na lodi trochu se projedu. S císařem na hradě chci u vína zpívat.

S Ramsesem v Egyptě vzdám díky Nilu. Aton mi požehná k mé cestě po moři. V Římě se zastavím. Na Krétu nahlédnu. S králem všech Dáků pak změřím svou sílu.

S Werneem na Měsíc v náboji vydám se. Po Marsu projdu se v Rayových botách. S Werichem na Kampě u piva usednu. Možná se navrátím po vlastních stopách.

Kopu a kopu. A roky se míhají. Z obrovské díry se bušení ozývá. Zase jen kámen! Jen hlína a kamení. Možná že zítra. Moc sil mi již nezbývá.