Křížová cesta

odřená kolena z křížové cesty
nepálí

užíváme si
všech zastavení
vnímáme chvění
kapliček
postavených z dlaní
v krajině položených těl

dávno jsem zapomněl
že ještě včera byla tvoje tvář
portrétem krásné neznámé
a jen svatozář
se snažila mi napovědět
že jsi blízká

teď zkouším sedět
a žasnout
jak z portrétu jsme vykouzlili zátiší

tvé ruce si však diváka moc nepřejí

líčíš své pastičky na myši
ale i pro zakryté oči
a tělo stažené zpátky vedle tvého
zůstala spousta nadhledu

zázračné prameny
se svým žárem zakusují do ledu
a neomylně stékají se
v příšeří čtrnáctého zastavení

na stříbrné míse
čekají na poutníky odpustky
my si je ale opět
nestihneme vzít

přišel čas
hlavy si k sobě položit
a vydýchat se z podmanivé pouti

sami dva
na kříži i pod ním
v příběhu
který ani Nejvyššího jistě
nezarmoutí