Jen stěží ty dny přežívám

s každým ránem srdce puká
neb nikdo jej se mnou nesdílí
a po svítání už jen muka
jak kdyby zaživa mě zazdili

tam trápení osudem mým
kde hynou i naděje poslední
kde v samotě se utápím
ačkoli duše má o lásce sní

jen stěží ty dny přežívám
kdy srdce souží hladomor
jak smutné když je člověk sám
a marným stává se jeho vzdor

jen stěží ty dny přežívám
kdy moře slz se kapkou stává
samota bolí - přísáhám
i víra má již boj svůj vzdává