Lesním rohem být

Lesním rohem
chci se stát,
jak bohém
znít krajinou
něžného srdce,
v tlukotu prudce plát

Rázem zahynout
bubnem deště,
zázrakem rytmů těl
Ještě, ještě...
Až za mrakem
svit měsíce se chvěl
a srázem prosvětlil touhu

Krom lesního rohu,
chci zaostřena být v zorném poli
a ač žena,
v hájení době,
pocítit jak bolí
zas a znovu
vášeň lovu skrývat v sobě

Pak v bludišti světel,
co srnec vznosný,
brát v paši jetel rosný
Prožívat muka
ladných laní

V pevných rukách
stát se palnou zbraní
a přes cáry mlh
denně, co věrný druh
němě, i mimo cest,
stezkami dát se nést

Rozechvěle
být v dlaně brána
až v těle žár ohluší
palby šleh
a omámí rozkoší lovce stisk

Dávná touha po letech obeznána
Ale ouha!
On byl budoucna prohra,
ne štěstí zisk ...