Návrat do náruče slasti

Skláním se před králem králů,
jenž svou vášní ve mně opět probudil touhu a něžný cit, jenž svým objetím a dychtivými polibky rozohnil každou část mého těla.

Svými smyslnými dotyky mě zcela omámil a uvrhl do náruče slasti, jíž se tak marně bránil nesmělý duch zbloudilé dívky.

...

S díky šeptám zachráncovo jméno,
jenž mě osvobodil od strachu,
chtivý a žádostivý Erunámo,
jenž zbavil mě všech rozpaků.

Jen díky němu opět žiji,
já která myslela, že umírám,
teď sladký nápoj lásky do dna piji,
radosti si užívám.

Jak vzdát hold tomu, jenž mě tímto světem provází,
jak poděkovat za četné projevy jeho stálé přízně,
jak odměnit se tomu, který pomáhá mi z nesnází,
jenž zbavuje mě věčné tísně.

Jehož slova znějí jako nepopiratelná pravda,
jimž by se snad nikdo neodvážil odporovat,
neb kdo pohlédl by do jeho očí,
nemohl by ho nemilovat.