Nekonečno
Možná dnes? Možná Zítra? Možná nikdy? Ale přesto stále toužím po tom tichém nekonečnu.
» autor: Phoeniyx |
Dny prázdnoty bez hrstky něhy,
úsměvy naučené grimasy,
smutek potlačen za faleš radosti,
duše slábne a sny umírají.
Slzy, které dopadají na polštář,
jsou nože zabodnuté v zádech,
nechci už žít ve všech směrech,
je konec…
Hledám něco a nevím…
čekám a nic nepřichází,
jen bolest a temný stín mnou prochází,
proč dál žít, když nikdo o to nestojí…
Přátelství mocné pouto ale na vše nestačí,
pocit že srdce z kamene, bez lítosti,
jen spousta hněvu utíkám od davu,
stačí už jen pár kroků k nekonečnu..
úsměvy naučené grimasy,
smutek potlačen za faleš radosti,
duše slábne a sny umírají.
Slzy, které dopadají na polštář,
jsou nože zabodnuté v zádech,
nechci už žít ve všech směrech,
je konec…
Hledám něco a nevím…
čekám a nic nepřichází,
jen bolest a temný stín mnou prochází,
proč dál žít, když nikdo o to nestojí…
Přátelství mocné pouto ale na vše nestačí,
pocit že srdce z kamene, bez lítosti,
jen spousta hněvu utíkám od davu,
stačí už jen pár kroků k nekonečnu..
Tipů: 3
» 19.03.13
» komentářů: 0
» čteno: 591(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Lenost | Následující: Nechápu ale vím.