Dítě (z)boží

Zoufalý nádech
zpod propocené peřiny.
Nechutný pohled laciný
proniká drobným chmýřím.
Na okraj postele malátně si sedá,
tvář odpudivě žlutošedá
vzrušeně
drobné pihy hledá...

Smradlavá slova
se odražejí od barevných stěn.
Babička říkala, že byl křtěn
v kostele U tří apoštolů.
Opilé boží dítě,
zarudlý nos a vilné chci tě,
strach z bolesti -
z dlaně rozložité.

Pyžamo s puntíky
objímá svá pubertální kolena.
Naděje natřikrát zlomená
se válí zašlapaná
v mokré hlíně.
Nech ji, ty tlustá boží svině!
Mami!
Ty?
Zachránkyně...

Chraplavý smích,
křik,
několik vteřin ticha.

Přijeďte rychle-
ještě dýchá...