Rozbitý svět...

Hliněné střepy
posbírat
vázu z nich slepit
natírat... barvou na červeno
by nebylo viděno
kde pukalo její srdce
tak hluboce... zasažené
ranami života
když zemi políbila
její padající nahota

desítka střepů
rozlila se podnožím
květy zvadlé tu... zůstaly
do zeminy je uložím

…

hliněné střepy
posbírány jsou
váza již stojí nad římsou
jen barva nezakryla
rány bolestné...

nedávej do ní květy
voda v ní se mění v slzy
po kapkách prolínající
skrze rány... červenající se
květiny zvadly by zase...

její úděl již navždy bude... prázdnota... samota...

barva bledne... prach usedá...

jen římsa si s ní povídá...