Obrazy ...

***



Botticelli ...




Vycházela z pěny
Do obrazů
Které stvořilo
Nebe a moře
Do světla slunce
Do očí roztančené ženy
V šatech pokrytých listy a květy ...



Tak s cudnými prsy
A klínem v doteku dlouhých vlasů
Když otvírala se perla
Nějakého neznámého pohlaví
A losos chtivosti zdolával
Prstoklad rukou tajeného milence
Ve větru čechrajícím vrcholky vlnobití
Kdy tvůj výkřik zaplňoval
Každý milimetr obzoru
V barvách nahoty
Nesmrtelné Venuše ...




Hledající
Dotek chodidla
S vlhkým pískem zítřka .



***



Vierge Nimbe ... / Redon /



Mlhavá krajina
Temnoty chtíče v bleděmodré barvě
Ponurá řeka plná lidských slzí
V objetí černých skal
Scylla a Charybda
Tvého opožděného hříchu
A aureola svaté hlavy
Vlasy padající do nekonečna
Vesmíru a Mléčné dráhy ...



Kdy se otočíš?
Kdy si svlékneš šaty?


V mlhavém přeludu
Který tě doprovází
Na cestě podsvětím
Na řece Styx ?



***


Caravagio ...



V bolesti prvého blesku
Kojíš své usínající dítě
A tajuplná krajina
Plná domů a tajemných pramenů
Ti odpovídá
Ezoterním jazykem zasvěcenců



Kdy pastýřská hůl
V rukou mladého muže
Je symbolem pasoucího se stáda
A hlas vytí vzdáleného vlka
Ruší tuto poklidnou kulisu
Krajiny v bouřce
Šedivostí napitých mraků ...




Snad
Odpolední řeka dovede rozeznat
Ticho chtivosti
Mužských rtů
Toužících
Po vrcholech bradavek
Skrývajících se
Ve stínu
Bílé plachetky
Padající mírně na bok ...




***



Degas



Rusé vlasy
Stažené v dlani opožděného smutku
Kartáč ležící
Na bělobě shrnutého prostěladla
Pláč stéká po glazuře tváře
Záda vypnutá v očekávání
Tichého zaklepání
Kdy ruka milence
Tak něžně
Roztáhne kyprá stehna
Klíčem dajnosti
A polaská prsty
Hlubiny
Ženského lůna ...



***