Rašín

Možná se ozvu
.. časem
Já jsem
ten z hvozdů
lesů kol Svojanova
tak trochu hejkal
v noci sova
dál budu existovat.

Erb mého rodu
ukryt je v arabeskách
ve starých deskách
zakletý,
když tma zatáhne rolety
osedlám býka, jenž ohněm plane
za vozem desátým
dřív než nás ránem
odvolá kohout
za vraty
v ozvěnách zdí
co maje metr hrubosti
a z polností
přivane vítr ráno
tam do škvír rustiky
bude mi strašit dáno
starými jazyky

.. húú.



Svojanov