Pojď blíž

Ve dne spím, v noci pláču…

Ach, smrti, pojď ke mně blíž!

Buď jedinou, co zůstane.
Mé řeky zamrzly, a smísily se
stíny, okolo mě, unavují mé srdce.

Ach, smrti, pojď ke mně blíž!

A zůstaň, po mém boku,
slyš můj tichý pláč!
Ve smutku, zahalen a břemenem, jsem okován,
A bolest, okolo mě, mrazí můj svět.

Můj chladný svět…

V životě, jsem zklamal, po roky, jsem naříkal.
Zmrazený v čase…
Opuštěn…
Zanícen z žalu, co víc hledat…

Ze stínů života, ztracené naděje a trápení,
hledám noc, a doufám, že najdu lásku.
Topím se v tichu životního ponurého nekonečna.
slzy plní nicotu v mém srdci… Na scestí…

Nyní mě obejmi, rozkošná lehkost!
Dej mi svět klidného míru!
Utiš ten mučící křik v mém srdci!

Ach, smrti, pojď ke mně blíž!

Zachraň mě…
z tohoto prázdného, chladného, světa!
Plač pro srdce, co oddalo se bolest,
pro osamělost, opuštěný, zanechán…

Nad bolestí a smutkem světa
sen o místě daleko od této noční můry..