alenka vyhnaná ze země za zrcadlem

                                                  vždycky něco zůstane

                                                  jako vítr v kleci
                                                  nebo voda v pěsti

..

barvy nocí prokvetlé
stínům zpívaly blues o světle

..

zavřela oči a dívala se

mysl neodvrátila
přistupovali k ní
promlouvali
dotýkali se
dary nosili

zahrnuli ji barvami   pocity
měkkostí krmili
ruce plné drahokamů

teplo pod kůží
světlo pod víčky

stopy bosých nohou

loďka se houpala na vlnách
a ty byly větší a větší
všude kolem byl Hlas
který hnal ty vlny dál a výš
až hřměl víc než hrom
a jí se zablýsklo v očích

zavřela je pevně a dívala se

..

a po doušcích světla
noc ještě neodlétla

..