Panenka

Panenka na hraní válí se v koutě,
s úsměvem strnulým,
co chtěl být živý,
na tváři plastové otisky od prstů,
jakoby zlomené
do kurzívy.

Tak prosím, vážení, zkuste z nich číst,
jak dlouho na šaty
sedá jí prach,
od kdy už leží tu prohnutá v zádech,
proč v očích z korálků
je vidět strach?

Je živá panenka, panenka na hraní,
v hrudníčku děravém
aorta zpívá,
zlomená, zkroucená leží tam potají,
otisky smyjí se,
tak už to bývá….