amorfní...

ležíš na slunci
a vyhříváš se
probouzená předtuchami
z nejasné intuice
mlhavých představ věcí
z kterých se jednou vyklube
krajka a silonky
parfém i boty s podpatky...

miluji tvůj hlas
a vřesovou vůni ňader
ó vílo březího háje
přečistá
zdrávas děvče
s měděným vlasem
ženo mého života
i když nejsi moje
nejsi vlastně ničí
můžeš dělat vše
co se ti zlíbí...

stojím s pohledem vzhůru
před lávkou nad řekou
a ty vykračuješ po zábradlí
kýváš rozpaženýma rukama
k udržení rovnováhy
sukně lehce povlává
a odhaluje stehna uzardělá
rozkoší se mi svírá srdce
to je svět blaženosti
umění kombinací
hudba myšlenky...

usmála ses
příteli
pokud chceš kráčet
do země zaslíbené
beze zbraní
nejdřív se rozhlédni
kde vlastně jsi
nežeň se
jdi pomalu a opatrně
protože jinak se místo extáze
můžeš zřítit do deliria
zmrzačen zevně na celý život
a zevnitř navěky...

mysli na to
co ústa nemohou vyslovit
a uši uslyšet...

myslím na akt tvoření
nádech a vydechnutí
dech člověka v úzkostech
kovářský měch
na příslib
nedosažitelného štěstí
vím že jsi neuchopitelná
do té míry
že se nedáš pojmenovat
ale přesto to rád zkouším
má En-Sof...