Knoflík

držím tvou halenku pohromadě
horko těžko
a každý nádech
vyvolává nepokoj

je to boj

ne právě o přežití
i když pohled do úžlabí
svádí k panice
že odtud není návratu

nos kravatu

po ní bych lehce sjížděl
jak po nouzové skluzavce
z padlého letadla
a mohl bych dál žít

drží mě nit

co pamatuje tvoje první rande
a tisíc lázní s předpírkou
tvé jemné prstíky
i nedočkavou cizí ruku

při útoku

na tvoji ostražitou nevinnost
i na mou důležitou funkci

vlákna jsou křehká

i při rozpačitém hraní
ti můžu zůstat
v dlani