Fragmenty
...
» autor: kavec |
***
Nahá čarodějnice ...
Nad naší nahotou
visí v prostoru červencové ráno
Jsi krásná když ležíš
na mojí umdlévající ruce
Tvá hlava a rozpuštěné vlasy
do hlubin celého vesmíru
Jsi nahá jak můj život a smrt
Jsi hravá s každou hodinou
která ubývá
Umíš čarovat až mě bolí
rozjitřená hlava
plná touhy a rozkoše ...
Jen ptáci a andělé vědí
kde právě bydlíš ?
Ve vysluněné trávě na louce
v prostřed hlubokého
začarovaného lesa ...
***
Tady v tom názvu básně to vidí každý trochu jinak .
Podle Gravese a Řeckých mýtů : Oidipos
Dítě vzedmuté vlny
Podle Zamarovského :
S opuchlýma nohama
Podle Wikipedie :
Oteklá noha
Podle řeckých bájí a pověstí :
Oidipus .
Je to snad po Antigoně ta nejtragičtější postava
kterou jsem poznal .
Jak dlouho jsem toužil
po tvé zapírané lásce
až mě bohové osudu vyslyšeli ?
Jak dlouho jsem skladoval slova
ve své toužící duši
až jsem je mohl vyslovit
tvým očím ?
Zpit svým vítězstvím jsem
usínal na vadnoucích vavřínech
naplněné touhy a očekávání
dnů příštích .
Byl to zázrak
který se vyplnil v okamžiku
kdy jsem přestal doufat a odvracel
svou hlavu od všech bohů
co jsem znal . Na začátku jsem
ti podal svou ruku a nevěděl
že jsi krví mé krve
Milování s tebou byl výkřik
do hluchoty a nezájmu okolního světa .
Křičel jsem nadějí že tě neztratím
vždyť o mnoho let jsi byla starší .
Ale co to je šílenství
když z každého doteku a polibku
hovořila láska ?
***
Nahá čarodějnice ...
Nad naší nahotou
visí v prostoru červencové ráno
Jsi krásná když ležíš
na mojí umdlévající ruce
Tvá hlava a rozpuštěné vlasy
do hlubin celého vesmíru
Jsi nahá jak můj život a smrt
Jsi hravá s každou hodinou
která ubývá
Umíš čarovat až mě bolí
rozjitřená hlava
plná touhy a rozkoše ...
Jen ptáci a andělé vědí
kde právě bydlíš ?
Ve vysluněné trávě na louce
v prostřed hlubokého
začarovaného lesa ...
***
Tady v tom názvu básně to vidí každý trochu jinak .
Podle Gravese a Řeckých mýtů : Oidipos
Dítě vzedmuté vlny
Podle Zamarovského :
S opuchlýma nohama
Podle Wikipedie :
Oteklá noha
Podle řeckých bájí a pověstí :
Oidipus .
Je to snad po Antigoně ta nejtragičtější postava
kterou jsem poznal .
Jak dlouho jsem toužil
po tvé zapírané lásce
až mě bohové osudu vyslyšeli ?
Jak dlouho jsem skladoval slova
ve své toužící duši
až jsem je mohl vyslovit
tvým očím ?
Zpit svým vítězstvím jsem
usínal na vadnoucích vavřínech
naplněné touhy a očekávání
dnů příštích .
Byl to zázrak
který se vyplnil v okamžiku
kdy jsem přestal doufat a odvracel
svou hlavu od všech bohů
co jsem znal . Na začátku jsem
ti podal svou ruku a nevěděl
že jsi krví mé krve
Milování s tebou byl výkřik
do hluchoty a nezájmu okolního světa .
Křičel jsem nadějí že tě neztratím
vždyť o mnoho let jsi byla starší .
Ale co to je šílenství
když z každého doteku a polibku
hovořila láska ?
***
Tipů: 14
» 22.02.13
» komentářů: 7
» čteno: 643(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.02.2013 - 10:56
krizekkk
A ze střípků slepený kalich lásky. Moc nádherná záležitost. Chtěl bych to takhle umět. ST Jirka
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pozdní odpoledne minulého týdne . | Následující: Slepec ...