díra
...
» autor: Marcone |
miska vah zhroucená
pod tíhou slov, žena
na konci pěny
letmo obnažení
nechcem být v obležení
voda a střepy
stále jsme slepí
v prázdné ulici
s puškou na líci
jdou života prostí
bez rozkazu
na smrt
čelíme mrazu ...
já a
no to je jedno
mlčky
jako plačky
ty taky bez rozkazu,
prostě pláčou nad hrobem
jako já ...
pod tíhou slov, žena
na konci pěny
letmo obnažení
nechcem být v obležení
voda a střepy
stále jsme slepí
v prázdné ulici
s puškou na líci
jdou života prostí
bez rozkazu
na smrt
čelíme mrazu ...
já a
no to je jedno
mlčky
jako plačky
ty taky bez rozkazu,
prostě pláčou nad hrobem
jako já ...
Tipů: 5
» 19.02.13
» komentářů: 5
» čteno: 646(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 19.02.2013 - 19:12
krizekkk
Plač s úsměvem. Já to tak mám. st
» 20.02.2013 - 07:54
Dobré - jen bych možná tak přísně nehlídal rytmus a nehledal rýmy - trocha tvůrčího uvolnění by tomu prospěla.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: to, co vždy chybí mi | Následující: dialog