Mysterium

V havraní křídla jsi oblečena
a pavučina tvé vlasy zdobí
co se ti asi hlavou honí.
Křídla vran černá jak noc
Kdo tě teď svírá
kam až sahá jeho moc.

Černé jsou dotyky,
když láska náhle solí.
Černá je odvaha,
když černé kopí
protkne duši tvojí.
Černá je duše,
marnost je víra.
Černá růže roste jen
v zahradě osamění
a rozvíjí svoje poupě pouze v noci,
nic vzácnějšího na světě není,
nic krásnějšího stvořit není v lidské moci.
Spoustu srdcí její krása zlomila,
zvláštní krása černé růže.
Černá a bílá, přítel
a nepřítel dobro a zlo....
Co srdci život dává
a co ho zlomilo?
Černé jsou myšlenky,
polibek smrti její rtěnky.
Co je nám vzkříšením
a co nás dusí?

Perutěmi lásky jsi vzkříšená
ona je naděje
k tobě světlo pustí…