Odkud přichází bolest» autorka: jantar |
Čtu dopisy
co nepřichází
jdu ulicí
která neexistuje
pod lampami
jež nedělají stín
Ovoce dozrálo
listy ze starého kalendáře
zůstávají neodtrženy
Možná jsem řekla
někde víc
než jsem chtěla
možná jsem někde
kde nejsi ty
Pověz!
Odkud přichází bolest
a myšlenky bloudící
v času?
Asi ze tmy
která zebe
tam
kde je studna zapomnění
a skrývá tvář toho
kdo tu není
co nepřichází
jdu ulicí
která neexistuje
pod lampami
jež nedělají stín
Ovoce dozrálo
listy ze starého kalendáře
zůstávají neodtrženy
Možná jsem řekla
někde víc
než jsem chtěla
možná jsem někde
kde nejsi ty
Pověz!
Odkud přichází bolest
a myšlenky bloudící
v času?
Asi ze tmy
která zebe
tam
kde je studna zapomnění
a skrývá tvář toho
kdo tu není
Tipů: 24
» 17.02.13
» komentářů: 26
» čteno: 714(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.02.2013 - 09:12
básněnka: asi jo, ale někdy není k přežití ale druhý den se už léčí... děkuji
» 17.02.2013 - 09:14
Asi, :) Ale je moc hezké jak jsi to popsala cítila jsem z toho nádech toho osamnění.
» 17.02.2013 - 09:31
Jantar, je moc hezká, čte se loudavě, žádný spěch...a příště nějakou, která by se mohla jmenovat třeba "kam odchází bolest" :o)
Jestli jsem dobře pochopila, tak ST je super tip...tak jdu zkusit kliknout na ST :o)
Přeji hezký den...
Jestli jsem dobře pochopila, tak ST je super tip...tak jdu zkusit kliknout na ST :o)
Přeji hezký den...
» 17.02.2013 - 09:45
Maceška: děkuji, taky bych ráda věděla kam bolest odchází, zatím se jen hromadí, sice někde dole, ale sem tam, vypluje...
» 17.02.2013 - 11:50
krizekkk
Že by z Tvého nitra? V těle je tma, ale v duši by mělo být světlo... ST
» 17.02.2013 - 13:17
Tma, která zebe... studna zapomnění... tahle spojení moc nemusím, jsou patetická a zároveň bez nápadu. Ale první půlka básně je paráda!
Doplňuju si (sama pro sebe): ...
možná jsem JEN někde
kde nejsi ty...
a ukládám do paměti, kdyby někdy náhodou..
A bolest se nebere odnikud, je v nás a občas prostě dostane šanci...
Doplňuju si (sama pro sebe): ...
možná jsem JEN někde
kde nejsi ty...
a ukládám do paměti, kdyby někdy náhodou..
A bolest se nebere odnikud, je v nás a občas prostě dostane šanci...
» 18.02.2013 - 09:48
připomnělo mi to:
přijde chlap do cukrárny a mezi dveřmi rozhodí ruce a zařve- to jsem já!
a nakonec to nebyl on
přijde chlap do cukrárny a mezi dveřmi rozhodí ruce a zařve- to jsem já!
a nakonec to nebyl on
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Oltář platonické lásky | Následující: Dotek dlaní