strohá...

zrušil jsem mlčení i pohledy
zastřel zrcadlo
v němž se šílenství poznávalo
podívanou na sebe sama
využil strukturu
obestírající tvou postavu
k zesílení divotvornosti
vytvoření situace
ztracené za tělem
a schýlené nad ním
v nepřítomnosti
co je zároveň
totální přítomností
k přenesení moci
ve které takřka nehybné pohyby
uchvacují a vymaňují z ulity
do maximálního napětí
v němž osamocenost
geniálním zkratem ruší samotu
protože se milá Cimcum
stáváš skutečnou…

zvláštní půvab
vyvěrající z kamenů
v podvědomí staré světy čar
fantastických jízd
i sedy ve větvích
kvetoucích stromů
vyvstávající z rozjívené živočišnosti
bezedné v dvojím smyslu
rýsované do temné monotónnosti
bez určení zdroje
povahy a mezí
v přítomnosti
divoké vnitřní síly svobody
jež se transformuje
do ladné křivky
táhnoucí se smysly…