Touha návratů

Cítím, jak mi v dáli splývá
jak den, když v noci odeznívá,
poblouznění, pohledy, doteky
i trápení.

Šaty strhnout chci svou myslí
ze jmen, na nichž oči visí,
z těch bourajících
mé zázemí.

Na žhnoucí hvězdy bez nebe
vzpomínám s úzkostí na Tebe
i Tebe, krásko,
zářivá.

V okovech jsem vězněn krátce,
na chvíli dám místo lásce,
ta mě aspoň
zahřívá.

Zmítám se jak sucho v poušti
s hlavní k spánku, prst na spoušti,
vše je jaksi
mlhavé.

Prosím, přijď, dej ruku k dílu,
líbej mě, střel v lebku díru!
To přání mé od vás
jediné.