V Obraze - Kapitola 1- Aby tu byl nějaký začátek

1. Kapitola: Aby jste vůbec věděli, o co tu jde
„Jak já se těším!“ řekla jsem si mojí kamarádce Dianě, když mi podávala 3 lístky na výstavu obrazů Edgara Degasa. Za 4 týdny by totiž měla být v Praze. Moc se těším, až tam půjdu s Dianou a Michalem, kterému kvůli jeho vlasům, které jsou nahoru, říkáme kyblík. Tuhle přezdívku pro něj vymyslela Diana v 6. Třídě. Tenkrát přišel k nám do třídy poprvé. Jen jak ho uviděla ve dveřích, řekla: „Proč má na hlavě hnědej kyblík?“ a až před tabulí jí došlo, že jsou to jeho vlasy. S Dianou jsem seděla v lavici a Michal seděl hned před náma. O předstávce jsme ho já s Di uvítali a on začal být naším kamarádem. Jo a jen mezi námi a Di, začal se mi líbit a Di se už od 1. třídy líbí Kuba.
„Jo já taky.“ Řekla Di a vyndala si učení. „Jo a mimochodem, jak to pokračuje s tebou a Kyblíkem?“ Zeptala se mě Di potichu. Já se totiž snažím už asi rok a půl Michala zbalit. Teď jsem v osmičce a zítra do budou 2 roky od té doby co k nám přišel a za půl roku 2 roky co se mi líbí.
„No nic.“ Řekla jsem a za námi se ozvalo jeho hlasité „Ahoj holky! O čem se tu bavíte?“ zeptal se s úsměvem na rtech.
„Ahoj, o ničem a jak se vůbec máš?“ nasadila jsem ten nejhezčí úsměv.
„Skvěle! Máte ty lístky?“ Zeptal se.
„Samozdřejmě, že máme ty lístky. Na mě se přece dá spolehnout! Nebo snad ne?“ Zeptala se výhružně Di.
„Ale samozdřejmě, že je na tebe spoleh!“ řekli jme dvojhlasně a podívali se na sebe. Bože ty jeho oči. Jsou jako by jim dalo barvu samo nebe a rty má jako by dostali barvu od červených růží. Já ho miluju. Mohla bych se na něj dívat pořád a nikdy by mě to neomrzelo. Tak jo, asi bych potřebovala zamrkat a dojít si na záchod, ale to je vedlejší.
„Ehm….“ Připadala jsem si trapně.
„Jo takže v kolik se dneska na ten filmovej trhák sejdeme?“ zeptal se.
„Já nevím“ začala Di „v 7?“ zasmála se.
„Tak teda jo, v 7 u mě!“ řekl Kýbl. „Hele holky čučte co má dneska Lucka na sobě!“
„ No jo no Marek jí opustil tak chce zapůsobit na tebe!“ řekli jsme s Di. „Hochu máš fakt smůlu. Upřímnou soustrast přeji“ dodala jsem.
„A proč by jako měla jet po mně?“ ptal se nechápavě a já mu s radostí odpověděla: „Protože jsi jedinej hezkej a volnej kluk ve třídě a všichni by jí tě záviděli, pane Chytrej!“ Dala jsem do tho všechno abych nevipadala jakože o něj stojim.
„To si jako myslí, že když se tu bude promenádovat jako levná štětka tak mě zbalí?“ zeptal se a já měla chuť ho umačkat k smrti jak byl roztomilej. Takovouhle roztomilost už asi nikdy neuvidim.
„A už si sem pro tebe jde. Držim palce ať tě neumačká milostí.“ řekla jsem mile a on se otočil. Říkám vám, že byste dali cokoliv za ten jeho výraz když se podíval zpátky. Málem jsem tam vybuchla smíchy, ale udržela jsem se, zatím co Di se už válela po zemi smíchy. Michal na mě udělal takovej ten obličej: HELP ME PLEASE!. A já si jen opřela hlavu o ruku a zakývala jsem hlavou jakože ne. Věřte mi byla to strašná zábava.Lucka za nim přišla a sedla si mu na klín. Michal byl rudej jako já nevim co a ona mu řekla: „Přijď dneska večer do boudy za školou. Budu tam na tebe čekat babe!“ a když vztávala poslala mu pusu. Chudáček Kyblíček. Hele to se docela rýmuje. Ještě o tom snad napíšu básničku.
„Ty vole viděli jste to?“ zeptal se mě „To snad není možný a jak na mě teď čumí!“ Museli jsme se tomu s Di smát. „Hele co kdybychom si z ní udělali kapičku menší srandu?“ zeptala se Di.
„Nó, možná to bude kapku kruťácký, ale tak proč ne? Jdeš do toho taky Žanet?“ zeptal se a zčervenaly mu tváře. Aw! Je tak nádhernej až mi srdce poskočilo. Hoši, já jestli se nerozteču na místě tak opravdu nevím
„Samozdřejmě!“ řekla jsem pohotově
„A já už mám plán, ale ten vám řeknu večer.“ zasmál se lišácky a já nemohla celý den dostat z hlavy co asi tak mohl vymyslet a proč byl tak červenej? Že bych se mu nakonec přeci jenom líbila? Ale ne to snad ne. Ale co když jo? A bylo by to vůbec správný chodit se svým kamarádem? Já se bojím, že jestli jo tak to ohrozí naše přátelství. Bože co já jsem za člověka? Ani si nevšimnu, že na mě mluví Iveta a ptá se mně co si mysli o jejím úkolu z češtiny a jestli bych jí ho neskontrovala, jsem totiž nejlepší na češtinu společně s Pavlem. „Jo jasně.“ Řeknu jí a dám se do kontroly. Má tam jen pár chybiček a jinak je to v pořádku. Zvoní a začíná dějepis. Ten já mám docela ráda a jde mi, ale Di ho úplně miluje a je na něj nejlepší ze třídy. Právě bereme francouzskou revoluci a já se neučila na zkoušení. Sakra! Naštěstí vyvolala Míšu, která jí uměla na jedničku a ona už nezkoušela. Celou hodinu jsem si posílala psaníčka s Di. Psali jsme si o jejím idolovi Kubovi. On po ní jede taky, ale to ona ještě neví. Pak mi poslal Michal SMS. Stálo v ní: Chceš vědět něco o tom mým plánu? A já mu napsala: Si piš! Jeho okamžitá odpověď byla: Ale nejdřív jedna otázka. Vadilo by ti políbit někoho kdo je ti blízkej? Já jsem si to musela přečíst 2x abych věděla jestli čtu správně. Pak jsem po chvilce vymyslela co mu napsat: A koho tím míníš? A on se na mě podíval a mrknul. Hned jsem věděla co to bude za plán. Budu se sním líbat za školou až tam přijde Lucka. Chudák Di na nás koukala a nechápala. Pošeptala jsem jí, že jí to pak vysvětlím a začala si psát zápisky co byly na tabuli. Dneska to bylo nějaký dlouhý, alespoň pro mě, protože jsem musela pořád přemýšlet jak je to možný. On se se mnou opravdu chce políbit? Chápu, že jen před Luckou, ale co když je v tom něco víc? Crrr! Konečně zvoní a já si připravuju mojí oblíbenou matiku. Pavel byl zkoušen a nic nevěděl. Tan byl tak rudej! No to nešlo. Ostatní hodiny byly výtvarná a hudební výchova. O véčku jsme kreslili svého souseda. Seděla jsem s Michalem, protože Di na véčko sedí s Míšou. Musim uznat, že se mi jeho obraz pvedl. Zachytila jsem ho když se směje. Vypadal tam opravdu božsky. Slíbila jsem mu, že mu ho dám a on slíbil, že bude vyset u něj v pokoji na zdi a každej den se na něj bude dívat. Nevím proč, ale chtělo se mi brečet, protože jsem věděla, že on to myslí vážně. Jeho výtvor jsem, ale vidět nemohla. Prý, že nastane čas kdy ho uvidím. Viděl ho jen učitel a na jeho očích byl vidět úžas. O hudební jsme dostali zprávu, že budeme hrát představení. Název je Motýlek a vymyslel ho náš pan učitel češtiny. Dostali jsme každý scénář a jak jsem si ho tak pročítala, říkal nám pan učitel co by každý z nás hrál. Dostala jsem roli spisovatelky Masrianzové, která byla, ale zároveň tanečnice v divadle a chová lásku k panu Pavlencovi, který ale miluje Lenku Rozdenivou.
Di dostala roli mé asistentky a Kyblík tu roli Pavlence. V podstatě mám hl. roli, páč pan učitel na hudebku ve mně vidí nevim koho. S Michalem jsme se domluvili, že k němu přijdu dřív budeme trénovat. Mamka mi po příchodu domů dala nějaké peníze a řekla mi ať nepříjdu moc pozdě.Zítra totiž začínají prázdniny a dopoledne přijede babička, tak abych bylo už na nohou, protože známe se. V neděli s ní odjíždím do Plzně, kde už jsem taky nebyla ani nepamatuju. Jede s náma i Kuba, můj bratr. Ano ten do kterého je zamilovaná Di.
Mamka mi potom řekla, že jestli půjdeme někam ven nebo na nějakou „menší“ akci, tím míní třeba jesti tady není zase nějaká skupina nebo do baru na limonádu, mám zavolat Kubovi v kolik přijdu. Mamka má totiž nějakou práci a přijde až v před obědem. Pak mi dala pusu a odešla. Šla jsem za Kubou do pokoje a chvilku se tam s ním bavila. S Kubou je vždycky sranda. Je jen o rok starší a tak si i docela rozumíme. Občas se hádáme, ale jen ze srandy. Byví mě ho provokovat s Dianou, ale on mi to potom vrátí na Michalovi. Kubovi můžeš říct úplně všechno a nikdy to neřekne. Je to jako byste něco napsali na papír a ten spálily a rozprášiliy po louce. Nedáme na sebe dopustit a jeden bez druhého nedáme ani ránu. Jsme jako dvojčata, ale on je prostě o jen o rok starší. Jsme si i docela podobní vzhledem.
Kubovi se líbí Diana už snad od první chvíle co jí uviděl. To je už 8 let. Kdyby to Di věděla a on to věděl o ní, tak už jsou dávno spolu, ale já je dám dohromady. Pracuju na tom už docela dlouho, jenže Di je stydlivá a Kuba taky. Když je postavíte vedle sebe tak by jste řekli, že spolu už dávno jsou. Ty zamilované pohledy…. Ach bože. Co kdybych napsala Michalovi jestli by nemohl jít s náma i Kuba? Kuba bude určitě chtít, protože tam bude Di a Di bude šťastná, že tam je on. A Michalovi? Tomu myslím, že Kuba vadit nebude. Jsou kamarádi a Kuba s náma chodí skoro všude. Po chvillce přemýšlení , jak to udělat, se zeptám Kubi, který na mě kouká, jestli by nechtěl jít taky. On řekl, že ok a já napsala Kyblíkovi celý můj plán. On napsal, že mu to vadit nebude. Pak jsem ještě volala Di a ona byla celá šťastná. Můj plán byl: Odejít sama k Michalovi a Di by potom šla pro Kubu a šli spolu samy za náma. Pak bysme se společně vidali za školu.
Po celém obvolání jsem Kubovi vysvětlila celý můj plán. On řekl, že by to šlo, a že má tu nejlepší sestřičku na světě a ptal se mě co za to chci. Je totiž zvyklý, že vždy chci něco za něco, ale já tentokrát nic nechtěla. Jen aby byl konečně s Di. Pak jsem se šla obléknout. Zvolila jsem pro dnešní večer mojí obvyklou kombinaci tvořenou černými uplými jeansy, bílým tričkem Nike a tmavě modrou Nike mikinou bez zipu s kapucí, mojí nejoblíbenější. Po asi deseti minutách prohlížením se v zrcadle jsem se konečně dostala do koupelny. Udělala jsem si jen linky, které jsem nosila vždy, dala si řasenku a rtěnku a sepnula jsem si pravou stranu vlasů.Pak jen stačilo vzít si moje šťastné černé Nike Dunk a vzít si nějakou kabelku a obraz Michala.