Nejsem anděl
Moloch
» autor: PierRe Vesper |
Vzpomínám na nejkrásnější křídla
černých andělů roztrhaná v loužích
krve.
Vzpomínám, jak je lidé sbírali s radostí
i hnusem ve tvářích zašpiněných
od krve.
Vzpomínám, jak oni sami je chytali
a zabíjeli s revolvery s nekonečnými
zásobníky.
Vzpomínám na požírače živých andělů,
kteří na betonu ulic ještě nestačili
vykrvácet.
Vzpomínám na děti, které si hrály
mezi padajícími pírky na indiány navzájem
se skalpujíce.
Vzpomínám na anděla se škaredými,
malými, zakrnělými křídly a to jsem
byl já.
černých andělů roztrhaná v loužích
krve.
Vzpomínám, jak je lidé sbírali s radostí
i hnusem ve tvářích zašpiněných
od krve.
Vzpomínám, jak oni sami je chytali
a zabíjeli s revolvery s nekonečnými
zásobníky.
Vzpomínám na požírače živých andělů,
kteří na betonu ulic ještě nestačili
vykrvácet.
Vzpomínám na děti, které si hrály
mezi padajícími pírky na indiány navzájem
se skalpujíce.
Vzpomínám na anděla se škaredými,
malými, zakrnělými křídly a to jsem
byl já.
Tipů: 9
» 12.02.13
» komentářů: 3
» čteno: 609(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 13.02.2013 - 00:56
Vzpomínky na dětství nejhezčí bývaj,
i když tě občas (m)učili...
Nejvíc se rozjasní, když dny se stmívaj,
poslední chystaj nám košili...
i když tě občas (m)učili...
Nejvíc se rozjasní, když dny se stmívaj,
poslední chystaj nám košili...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Malá muška | Následující: K tanci vyzval jsem tě