Déšť opojení

Večer pršelo, ráno byla rosa,
sundala sis střevíce, šla jsi bosa.
Kapky vody se třpytily ve sluneční záři,
rozprostřela jsi vlasy po travnatém polštáři.

Byl tam, celou dobu tě sledoval,
tys ho potřebovala, on tě miloval.
Našel v tobě zalíbení, jeho touha tak dravá.
V blízkosti jeho těla, tys svíjela se nahá.

Nahá, že každý záhyb těla se chvěl
on sevřel tě pevně, prsty zaryl do kůže.
Moc pro něj znamenalo, že právě on směl,
poprvé jsi okusila, co všechno udělat může.

Leželi jste v objetí,
strachu nemajíce.
Tys v opojném dojetí.
zapomněla na střevíce.
.......