Paragon Blues

Dnešek náročný byl pro mě ze všech stran
A Kofeinem jsem řešil únavu
Vzduchem se nese skřehot černých vran
Co křídly mávají nad střechou ústavu

Tam oknům ozdobou jsou mříže z oceli
A pohled ven je známkou předzvěstí
Snad duši zmučenou zas léky zacelí
Aby už nadlouho odešlo něštěstí

Sny jsou snad někdy divoké a krušné
Ale zas vždycky se z nich probudíš
Bez strachu projdeš i po ulici rušné
A možná anděla nad sebou uvidíš

Tak brzký návrat domů Tobě přeji
Neb není vůbec lehké odejít
Těchto pár řádků hovoří o naději
Že povinností je a bude - žít