Zákon padajících paraplíček

Z nebe padala paraplíčka
koktejlová
Napila jsem se ostrého vzduchu
Prostě je třeba jít dál
sebelítost jsem zabalila
do krepu
a poslala zpátečním vlakem
Zatímco paraplení houstlo
"Zdá se že tato vánice se mění
v koktejlovou smršť"
promluvil kdosi
hlubokým hlasem
zpoza pátého rozměru
Neotočila jsem se
ale periferním zrakem
jsem zahlédla
jak bojuje s dveřmi mezi světy
"Prosím Vás nemohla byste si vyjmout
z vlasů Vaši nefritovou jehlici
a zašprajcnout s ní ty dveře?"
"Ale ovšem..."odvětila jsem
"Jen...budu rozcuchaná..."
Vzpříčil jehlici
mezi protony a protahl se
strunami časoprostoru
Malinko překvapeně jsem ucouvla
Byl to on...
"Dovolíte..."otázal se zdvořile
a vyjmul mi z vlasů paraplíčko
a pak ještě jedno
a třetí
No upřimně celá kvanta
vybírá je do dnes
Z mých nekonečně dlouhých vlasů
můj Albert...