In Memoriam

Vcházím do domu
celý ve stínech
neodpovídáš
kde jsi?
Procházím pokoje
na zem sedá prach
až v posledním
tvoje rudé stopy
a ty v koutě
podřezaná...
Kdysi bílé tělo
ještě teplé
chtíč a hnus
pevná prsa
lehám si k ní
neříká ne
polibek na ústa
hladím ji po vlasech.
Hraji si
s jejím tělem
je přístupná
ticho a chlad
zaschlá krev
lepí se na ruce
dávám ji lásku
jako vždy
je to jiné
už studené.
.
.
.
"Našli je
v pokoji
plném krve
výjev zrůdný
na dvě nahá
těla
stále spojená.
Jedno mrtvé
a druhé žije."