Krysař

Krutá daň a věčné hoře,
modravé co hloubky moře.
A Krysaři, co slib svůj splnil,
dav dohodu svou nenaplnil.

Ba lásce křehké v pokušení,
odepřít chtěli i to, co není.
A tak té lásce dali zhynout,
jen odejít a nespočinout.

Kde důsledku je, příčiny?
Když je náš viník bez viny.
K tomu mu řekli jen - netuše,
že prý je tělem bez duše.

A srdce vylil s voskem svící,
dále již pro nic netruchlící.
Jen touha matná laská tělo,
co na doteky zapomnělo.

U hranice propastné nicoty,
nad strží prosíc o své životy.
Stáli lidé a Krysař jako kdysi,
svrhl je dolů coby krysy.

Hořce chutná i pomsta sladká,
neb Štěstí je věc velmi vratká.
Nebesa mrzký Krysař vzýval,
však hlas Boží se neozýval.

Smál se jen Faustus, ďábel divý,
co krásu špiní a mládí křiví.
Ach, Agnes, kdo jen dobro střeží?
Když naděje je mrtva a láska v zemi leží...