Vesmírný tulák
Malý úlet snivého poety.
» autor: Kozoroh1 |
Jsem tulák v prostoru a času,
na hřbetech gravitačních vln
surfuji a jen marně pasu
po šťastné hvězdě, lásky pln.
Ona je moje supernova,
jejíž svit ve snech vídávám,
tak pátrám po ní zas a znova,
s beránkem touhy bloudím sám…
Sluneční vítr chytám zase
do plachet marných nadějí,
jen komety v své pyšné kráse
rychle se v dálce ztrácejí.
Tipů: 8
» 02.02.13
» komentářů: 10
» čteno: 778(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.02.2013 - 19:41
krizekkk
ST*
» 04.02.2013 - 06:38
všechny ty hvězdy, létavice,
maji svou přesnou dráhu, směr,
ty taky létáš za hranice,
pouze však z jihu na sever ;-)
maji svou přesnou dráhu, směr,
ty taky létáš za hranice,
pouze však z jihu na sever ;-)
» 04.02.2013 - 18:36
nejsembásník:
Leč dráha všech těch těles malých
velmi snadno se vychýlí,
nenajdeš v kosmu věcí stálých,
ta klamnost ať Tě nemýlí!
Stačí, by bouchla supernova,
sluneční vítr zprudka vál,
kometa ocas z plynů schová,
po jiné dráze letí dál...
Vím, co tím nebásník chtěl říci,
tvrdosti značka - možný cíl,
změní i touhu v létavici,
oživí sen, co kdys jsem snil...;o)
Leč dráha všech těch těles malých
velmi snadno se vychýlí,
nenajdeš v kosmu věcí stálých,
ta klamnost ať Tě nemýlí!
Stačí, by bouchla supernova,
sluneční vítr zprudka vál,
kometa ocas z plynů schová,
po jiné dráze letí dál...
Vím, co tím nebásník chtěl říci,
tvrdosti značka - možný cíl,
změní i touhu v létavici,
oživí sen, co kdys jsem snil...;o)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nohy mé políbily dálku... | Následující: Jaro