A ty odkvétáš

I když dávno nelétáš
jako pták
možná máš na zádech
zbytky křídel
v duši kousek oblohy
a s ní dětské nadšení
co se léty nemění

Rozkročen pevně
proti svéhlavosti osudu
oči opíráš o kopce v dáli

Jen kus jantaru
z mořského pobřeží
svíráš v dlani
slunce v něj vložilo
svou zpověď

Matně vzpomínáš
na její jméno
v srdci bolesti
je schouleno

Komu jsi ho chtěl dát?
Začíná být chladno
průvan zapomnění
A ty odkvétáš