Ostrava ...

***



toto město se objevuje
v každém mém snu
v každé mojí vzpomínce
na tebe a naší lásku
ožívají ulice a silnice
kavárny a zapadlé putyky
kde jsme ze směny
trávili volné chvilky
když venku byly deštěm
smáčené chodníky
a svíčky se rozsvěcely
na stolech pokapaných voskem
v zapadlých sklepeních
podzemních krytů
kde tisklo se tělo na tělo
a chtivé ruce šly hledat obliny
malých ňader napínajících
dech a vzduch
těžce vonící vlhkostí cihlových zdí
u dvojky vermutu a smaženého sýra
s muzikou tak něžně bolící



až na dno duše
až na dno srdce



při loučení do příštího dne
kdy začínal život
tak nějak znovu s prvým polibkem
na schodech do Hit klubu
kdy paní Čižmárová zpívala
že Léta letí ale nás to nezajímalo
protože láska byla důležitější
a za jediný dotyk na nahém těle dívky
jsme klidně obětovali celý svůj život
žitý v zoufalé naději
že to tak bude stále stejně
až do konce světa



ale pak cestou od Elektry
jsme se líbali s vášní svých mladých let
jazyk stíhal jazyk
a proklínali jsme lampy a jejich světla
protože tma byla tak úžasná
pro doteky těch kteří se milovali
a Led Zeppelin právě znovu hasili požár
té ohromné vzducholodi
co se právě snažila vzlétnout
do jiného prostoru tohoto světa
nezatížená starostmi lidského bytí
a tvá rašící prsa chutnala šťávou
toho divokého léta
které se už nikdy neopakovalo
protože zůstalo ve vzpomínkách
v komnatách
do kterých už žádná jiná nevstoupila ...



***