Rozbitá lucerna naděje

Hlava je těžká a opírá se
v tuto pozdní hodinu
a unavené čelo bosé
padá těžce do klínu

diamantem chvil se setmělo
píseň z loňska dohrála
….zůstávám tady stále dál

V pocitu mrazu
na chvíli jenom mlčky a potichu
setřu zbloudilou slzu

šedivé ráno v ústech
katedrál....

…..
Oschlá kůrka bílého chleba
s otisky zubů lepších dnů
a sklenka možná ještě plná
….
Do prstů dala se zimnice
za oknem v mlze
ztrácí se tisíce
hvězd….
….
Naději – tu křehkou iluzi
sbírám v rozbité duši
a čas jenom zdálky pohrozí
nech pravdu – tak se to sluší….

potácím se v poslední z cest.

Bolí to.
Tělo je ochablé a přesto bude žít
na rtech chuť a v prstech se sbírá cit
v záclonách dech neprožit.
Nebesky modrá do snů a v očích dílek řasy
pro štěstí, co nepřišlo
pro zbylý kousek krásy…