Mezi dvěma světy.

Pohádkou,k popukání.

Zrozená z děckého přání.

Unavená.

Stálá.

Žhnu,jak družice, letím do neznáma.



Vidím za roh,

dno hrnec nemá,

jsem bílá, taky šedá.

A propadám se do neznáma,

někdy do ráje..



Jednoho mám pána..

Jemu oddána,myslí svou.

Běhám, skáču,

někdy po kolenou..

Směju se i pláču.



Rozdávám i beru,

zemi vláhu,

sobě

něhu,

žiju i bez příběhů,

které zdály se být krásné.



Chápu, štěstí, ve tvých dlaních,

mě pod nima,

přeju si být stále jen tvou paní..

I bez vlčení jsem Živa!



Obětavá,věrná,

poměnková, když chci...

Taky upatlaná od mouky...

U plotny vařená..

Chtěná i nechtěná...



Já mezi dvěma světy,

jsem voda živá,

i neživá...